Příběh o vzniku poroty složené ze studujících dánštiny, norštiny a švédštiny na Filozofické fakultě UK v Praze bylo vlastně samo o sobě takové malé filmové drama se začátkem, peripetií a rozuzlením. Po nekonečném kovidovém půstu se skandinavisté rozhodli dohnat studentský život a založili si spolek Alting – připomeňme, že někteří stihli před přechodem na „onlajn“ absolvovat jen první semestr, jiní na fakultu fyzicky nenastoupili vůbec. Nově vzniklý spolek jako zakládající akci naplánoval večírek spojený s promítáním tehdy horké dánské novinky Druk (Chlast). Nějak si ale v prvotním nadšení zapomněl zajistit práva u distributora. Tím byl Film Europe a studenti naštěstí ještě před promítáním svou chybu napravili. Od Film Europe se navíc nedočkali sankce, ale naopak hned dvou vstřícných gest. Spolek Alting nejenže směl na svém ustavujícím setkání Chlast promítnout, ale společnost Film Europe, jejíž kurátorský tým organizuje právě i SCANDI, se navíc ve skandinávském duchu rozhodla studujícím z FF UK dát svoji důvěru a pozvat je do studentské poroty.
Porota složená ze studentů a studentek skandinavistiky není samozřejmě porota s erudicí kolegů z FAMU. Zato má hlubokou znalost skandinávské kultury a společnosti vydobytou nejen při studiu na FF, ale také na stážích ve Skandinávii. Porotkyně a porotci tak například dobře vědí, co všechno obnáší tradiční oslava zachycená v závěrečné scéně Chlastu – oslava maturity, kdy gymnazisté dostanou po úspěšně složené zkoušce (většinou) bílou studentskou čapku, už si smějí říkat student a pustí se do mohutných oslav, včetně jízd na korbě náklaďáku. Mimochodem, v norštině se maturantům neříká student, nýbrž russ, a jejich maturitní oslavy trvají mnohem déle než u dánských a švédských vrstevníků, bezmála celých měsíc. Kromě reálií si porotci přirozeně vychutnávají i jazykové nuance a například v mnohovýznamovém citoslovci nå dokážou rozpoznat, jestli to zrovna znamená:

aha
uklidni se
no tak!
no jo
fíha!
ten je ale roztomilej!
netrap se
fakticky?
to je fuk
či snad jinou z řady dalších emocí, výtek či výzev.
Je skvělé, že festival SCANDI dává českým divákům možnost zhlédnout to nejlepší ze současné skandinávské kinematografie. Neméně skvělé je, že zapojením skandinavistické studentské poroty SCANDI vysílá signál, že si cení kompetence našich studentů – třeba coby budoucích překladatelů a propagátorů skandinávských filmů.

Helena Březinová, vedoucí oddělení skandinavistiky, FF UK

Studuji na FFUK dva obory: Skandinavistika (modul dánština) a Finská studia. Dánštinu jsem šla studovat ze zajmu o dánskou literaturu, která mě zaujala tím, že rozebírá citlivá témata: mentální problémy, chudobu, zradu, emocionální vyhoření atd. Finština byla náhodným výběrem, ale v průběhu studia se mi začal líbit i sám jazyk, který je úplně odlišný od toho, co jsem znala předtím. O finskou literaturu mám také zájem a momentálně se věnuji vztahům mezi dánskou a finskou literaturou, které zkoumají podobná témata.

Původně jsem byl studentem zaměřeným na germanistiku a po naprosté náhodě při přijímacích zkouškách i studentem norštiny. Po necelém roce studia se mince obrátily a našel jsem jak lásku k norštině, tak i k samotnému Norsku. Po stáži, kterou jsem absolvoval minulý rok na jaře na Velvyslanectví České republiky v Oslo, jsem se na magistra rozhodl věnovat již pouze norštině a proniknout tak hlouběji do tajů severské historie a skandinávských jazyků.

Již od malička jsem se chtěla podívat na sever, do Skandinávie, za polární září. Během studia na gymnáziu jsem se pokoušela naučit 4 cizí jazyky a také jsem si velice oblíbila literaturu. Rozhodla jsem se tedy, že bych v budoucnu chtěla tyto záliby spojit dohromady, takže studium na FF UK byla jasná volba. K hlavnímu oboru dánština jsem si vybrala finštinu, která byla velice náhodným výběrem, ale její dlouhá slova mě baví každým dnem více a více.

Když jsem si jednoho dlouhého zimního večera otevřela detektivku od Joa Nesbøho, jako by se všechno vyjasnilo. Následoval menší úvod do jazyka skrze seriály, filmy, písničky a Duolingo… No a k podání přihlášky na skandinavistiku už to byl jenom krůček. Norštinu studuji už druhým rokem a po svém půlročním studijním pobytu v Oslo můžu říci, že jsem si Norsko zamilovala ještě víc, než jsem očekávala. Divoká příroda, vlněné svetry a teplé vafle? To vás prostě chytí za srdce!

Při nástupu na dvouobor pro mě byla skandinavistika tou „druhou“, to se ale rychle změnilo po zjištění, že sever nejsou jen vikingové a tuhá zima. I přes to, že dánština uchu úplně nelahodí, Dánsko si mě rychle získalo a můj půlroční pobyt v Aarhusu, kam se chci příští rok vrátit na magistra, to jen utvrdil. Díky této krásné zemi znám pravé hygge, vím, jak to vypadá, když se někdo „ožere jak Dán“ a nebýt strachu z místní dopravy, nejradši bych jezdila po Praze jen na kole.

Studuju už druhý rok bakaláře a Skandinávie mě nepřestává fascinovat. Zatímco v Česku upadáme do sezonní deprese, na severu jsou lidé jaksi “nad věcí”. Podzim a zimu tam místní prožívají úplně jinak, což já, jakožto milovník ledu a sněhu, ocení. První výlet do Norska mě neskutečně ohromil a nadchnul. Od té doby se tam ráda vracím a ve volných chvílích se bavím plánováním dalších cest na sever. Mezitím si v Česku v rámci studia užívám všechny skandinávsky laděné akce, které pořádá náš studentský spolek Alting.