Ve filmu, který vznikl v období Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se režisér dotkl závažné otázky pravdy v umění a identity umělce, konkrétně herečky Elisabeth Vogler, která odmítá nadále hrát falešné postavy na jevišti. Únik od veřejné masky – „persony“ – se však stane jen dočasným přijetím jiné úlohy. Příběh rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen: herečky Elisabeth, která se na protest rozhodla mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda. Dvě ženy se společně vydají do odlehlého domu na ostrově, kde se má Elisabeth s Alminou pomocí zotavit. Alma svěřuje Elisabeth svá nejhlubší tajemství, touhy a sny. Ani si neuvědomí, že z její vlastní osobnosti se postupně stává pouze stín. Tato zvláštní konfrontace prověřuje vnitřní sílu obou žen, které jsou sice velmi odlišné, ale ve své podstatě i velmi podobné.