SCANDI je přehlídka výrazných současných severských filmů a ikonických severských kultovek. Již devět let nám Scandi na konci ledna otevírá český a slovenský festivalový rok. Již devět let se snažíme najít reprezentativní film z každé země severu Evropy. Již devět let spolu s vámi zkoumáme, v čem to je, že nás filmy z Dánska, Finska, Švédska, Norska a Islandu tak přitahují. A již devět let posouváme po Scandi filmy do široké kinodistribuce, na VOD platformy a do televizí.

      Fenomén severského filmu rezonuje. Přirozeně se tak přidává k popularitě severské hudby, literatury, architektury a dalších umění. Nejedná se tedy jen o film. Sever je pro mnohé hotová značka. Jakási civilizovaná exotika. Vzrušující kombinace společenské uspořádanosti, liberálního freestylu, sněžného ticha, předcivilizačního tajemna, protestantské zdrženlivosti, teroru většiny a korektnosti, ale i volnosti, erotismu, primordiálních impulsů a gejzírů kreativity. Sever je humor, který se objeví v té nejvážnější chvíli, a vážnost, kterou se uzavře každý dobrý vtip. S tímto fantastickým mixem pracovali jak Ibsen nebo Bergman, tak Östlund, Poppe, Vinterberg či Jón Kalman Stefánsson. Velice byste nás potěšili, kdybyste touto esencí charakterizovali i výběr filmů, které uvidíte na Scandi.

      Po devíti letech bychom se ale přece jen mohli pokusit o definici. Co je divácky ideální severský film? Na co české a slovenské kino publikum nejlépe reaguje? Pokusme se odpovědět i s rizikem, že by mohlo jít více o praktickou marketingovou instrukci než o kritickou analýzu. Když vybíráme film pro Scandi, hledáme alespoň jednu z následujících tematických, filmařských, stylových a producentských kvalit.

      Hledáme DIVNOST. Svéráznost postav, nejlépe podivných mužů, totálních „exotů“, s nimiž byste v jedné domácnosti nikdy nežili, ale kteří jsou – díky své urputnosti neopustit svůj excentrický životní styl – nakonec sympatičtí. Dokážeme se s nimi identifikovat. Hlavně my, národy pod 15 milionů. Milujeme své Švejky. Bojují za nás otravným a absurdním humorem. A jsou s námi proti mašině světa, které nerozumíme a která nás žere. Pokud toužíte letos vidět exota, podívejte se na norského Bombastického Johana nebo norskou exotku, které je ze sebe špatně ve filmu Je mi ze sebe špatně.

       Hledáme jasný ŽÁNR, dobře definovaný a fungující – jako krimi, noir, komedie, tragikomedie. Nejlepší jsou ty nejčistší. Žánr je ambasadorem vážné myšlenky, která by nás v těžkém dramatu mohla zadusit. Žánr je jako tuk pro vitamin D. Spolu se jednoduše tráví lépe. Jako matka „domina“, která tlačí k zemi muže, syna a k tomu mění dceru do své podoby, ve stylovém finském hororu ONO. Nebo ve snímku UFO Švédsko, kde parta – opět – exotů hledá mimozemšťany, ale jehož osou příběhu je dojemný vztah dcery k otci.

      Hledáme odvahu mluvit o TABU. Což byla už předbergmanovská tradice, zároveň jde ale stále o aktuální hodnotu severského filmového i seriálového uvažování. Tabu je téma, o kterém nikdo nemluví, ale každý o něm ví. A zdvořile, korektně mlčí. V tomto případě pro vás nemám lepší film než dánské Nic. Připravte se na šok. Na začátku nevinná středoškolská hra, na jejímž konci je jehla do svědomí. A patří sem i norská Posedlost: vcelku neromantizující hororová freska z konce minulého století. Pozor, spoiler – víte na kolika pohřebištích stojí naše domy?

      Hledáme velkou EPIKU, filmovou literaturu, scénář, co nebrzdí, ale táhne, ideálně se silnou knižní předlohou s hotovou čtenářskou základnou. Předloha musí inspirovat režii, výpravu a kameru, aby je dovedla k velkému plátnu s úchvatnými obrazy. V epickém filmu musí být hybatel, cíl, postava, sen, prostředí nebo tajemství. Jako v Emigrantech, našem zahajovacím filmu o švédských vystěhovalcích. Je těžké si představit, že ve Švédsku byl před 150 lety poslední z velkých hladomorů a že miliony Švédů, stejně jako Slováků a Čechů, uprchlo do Ameriky. Emigranti připomínají, že ačkoliv se země a destinace mění, motivy zůstávají. Před sto lety jsme to byli my, před pár lety Syřané a dnes jsou to Ukrajinci. Silnou literární předlohu oceníte i v další švédské vztahové historické a kostýmní epice Všechny mé dopisy spala nakonec v úžasné moderní islandské sáze Letní světlo, a pak přijde noc.

      Hledáme severský KULT. Minulý rok jsme představili skoro kompletní výběr prvních švédských němých filmů, letos to bude trilogie Dealerů. Světový Dán Nicolas Winding Refn uvádí na Scandi v obnovené premiéře Dealera 1, 2 a 3 z rozmezí let 1996–2005, které jsou stejně DIVNÉ, stejně ŽÁNROVÉ a TABU a stejně i EPICKÉ, ale hlavně – KULTOVNÍ. Definuje nám tak způsob, jak budeme stavět kultovní návraty na dalším Scandi. A aby toho nebylo málo, Tony v Dealerovi z roku 1996 je první celovečerní filmovou postavou Madse Mikkelsena. Po debutu v jedničce si Tonyho zahrál i v Dealer dvojce. Asi vás nemusím přesvědčovat, že Mads je také pořádný severský KULT.

       Jedna naše milá kolegyně nám do posudku na Scandi napsala, že nám chybí dramaturg a že je to jen taková „opepřená“ distribuce. Tak jí moc děkuji. Naší největší hodnotou je totiž opravdu schopnost filmy najít, koupit a následně široce distribuovat. Nejprve na festivalech, pak v kinech, pak na VOD platformách a nakonec v televizi. Film Europe akvizice i distribuce jsou permanentní dramaturgie. My z ní vlastně ani nemáme šanci vyskočit. Scandi a Be2Can jsou její eventový úvod. Jsme – a to velmi rádi – „opepřená“ distribuce. Scandi je pevný koncept s dobrými filmy. Při vší úctě k profesi, tady přece nejde o oslí můstek dramaturgické vaty, na kterou si po přehlídce nikdo nevzpomene. Na filmy ano.

Vítejte na Scandi 2023.

Ivan Hronec