Fenomén Mrzout

SCANDI je po 12 letech ustálenou filmovou přehlídkou. Čeští a slovenští diváci ji navštěvují, na Faceboocích a Instagramech lajkují, kinaři programují a novináři oceňují. Často se nás už v létě ptají, co bude v zimě na SCANDI, co jsme v Berlíně nebo v Cannes koupili, jaký host přijede a na co se mohou těšit. SCANDI během 8 dní představuje kolem 10 premiérových filmů a zaujme – již několik let v řadě – 20 tisíc diváků. SCANDI, stejně jako naše říjnová přehlídka Be2Can, probíhá v síti více než 70 partnerských kin a své programové zrcadlo má i na VOD platformě Edisonline a tematickém televizním kanálu Film Europe Channel. V obou případech zde najdete sekce věnované severské kinematografii. Toto kino-, VOD a TV propojení s následnou tradiční distribucí zůstává naším originálem. Neviděl jsem, že by to někdo jiný dělal jako my. Velvyslanectví a honorární konzuláty Švédska, Dánska, Norska, Finska a Islandu s námi rády spolupracují, některé nás i lehce sponzorují, pořádají s námi eventy a pomáhají s komunikací a zvaním delegací. Médiím a novinářům již zpravidla není třeba SCANDI představovat a celkem organicky o nás hovoří a píšou.

SCANDI je ideální přehlídka, která dělá radost. Kdo by měl chuť závidět, tak nemusí, neb ji zvládne skutečně každý. Stačí maličkost. Udržet koncept festivalové a distribuční přehlídky aspoň dekádu, nakupovat pravidelně za desítky tisíců eur filmy, s nimiž lze nejen festivalově, ale rovněž distribučně pracovat, vybudovat dobrý tým a publikum, které se vrací, postavit minimálně 3 butiková kina se stylovými kavárnami, kde mají vaše projekty centra, a vydržet to celé platit v poměru 20 % zdroje veřejné ku 80 % vašim.

Základem našeho pohybu je mít dotačně a ekonomicky jasno. Za pomoc jsme vděční, ale pro chod SCANDI nebo Film Europe nám musí být jedno, jestli na ministerstvu kultury sedí člověk progresivně pravý, nebo motoristicky přízemní. Pomož si člověče, i bůh ti pak pomůže. Tak to pro nás bylo, tak to je, a tak to asi i bude. A ještě dovolte zopakovat: vždy může být hůře. Což je jedna z mála jistot, kterou máme. Tak do boje.

Letošním přirozeným headlinerem je Poslední Viking našeho dvorního dánského SCANDI-režiséra Anderse Thomase Jensena. Máme všechny jeho filmy, tak si režisérovu poetiku nastudujte na Edisonline, kde najdete Rytíře spravedlnosti, Adamova jablka a další. A pokud by to někomu ještě nestačilo, tak nám Jensen “pro” SCANDI a Edisonline napsal scénář ke Dceři čarodějky a Vidíš měsíc, Danieli. A ano, zapomněl jsem – Mads Mikkelsen v Posledním Vikingovi nehraje… haha… HRAJE!!! Neboť to vás i nás velmi zajímá. Jestli má dnes severský a evropský film výkonného ambasadora, je jím Mads. A Film Europe mu asi do starého Edison Filmhubu v Praze a nového v Bratislavě nechá postavit sochu. A pořádně si pro ni na Fondu audiovize zažádáme o příspěvek. Bude ze zlata.

Už jste si zvykli, že SCANDI netematizuje. Jakmile se téma ve skupině filmů projeví, tak proto, že je objektivně společensky pociťované. Přirozeně se stává tématem pro tvůrce i úhlem pohledu pro kritiky a publikum. Letos je to o vztazích. Rodinných jako v Bratrech Anderssonových, utajovaných jako v Neříkej mi mami, divných a bizarních jako v Prudkých citových vzplanutích, smutně-směšných jako v Na nové začátky!, nebezpečných a nepředvídatelných jako v road movie Trochu života. Druhým tematickým headlinerem jsou otravní staří chlapi. Najdeme je v Posledním Vikingovi i v Ať prší, ale hlavně je to téma našich čtyř Grumpů – Mrzoutů. Starý chlap s klesajícími hodnotami testosteronu a stoupající mírou agresivity z nenaplněných ambicí a pocitu zneuznání je aktuální geopolitické téma. Války, #MeToo, moc, nevkus, hloupost, lež, zlodějiny. Syndrom starého muže za Atlantikem, syndrom starého muže v Moskvě. A mezi nimi kontinent, který by chtěli znásilnit. Peking se baví a my – trpme.

Vítejte na SCANDI 2026!

Ivan Hronec